Čočka má oproti hráchu větší nároky na teplo, proto je vhodné ji pěstovat v sušších a níže položených oblastech jako je jižní Morava. Vyséváme ji koncem dubna, kdy už je půda prohřátá a není tak citlivá na mrazíky. Čočka se nehnojí má v kořenech hlízkové bakterie, které poutají vzdušný dusík.
Na samotné pěstování je dobré si vybrat den, kdy bude teplo a slunečno, sejeme jí do řádků od sebe vzdálených asi dvacet až třicet centimetrů, sejeme tři až čtyři centimetry do země. Zpočátku roste čočka velmi pomalu a je vhodné jí často okopávat a zbavovat plevelu. Na záhonek zapícháme větvičky, aby čočka měla oporu, jelikož vytváří poléhavou lodyhu, dlouhou třicet až čtyřicet centimetrů.
červená čočka
Čočka není náročná na vodu, umí s ní totiž velmi dobře hospodařit, proto jí moc nezaléváme. Velkou úrodu přináší zejména v sušších letech, při deštivém a vlhkém počasí chřadne a trpí více chorobami. Sklizeň čočky začíná ve chvíli, kdy semena začnou zrát, lusky schnou, zrnka v nich jsou vyvinutá a rostlina začne žloutnout. Čočku sklidíme tak, že rostliny vytrháme nebo posečeme srpem, vážeme do malých snopků, které necháme vyschnout venku na sušáku nebo doma pod střechou a poté ji vymlátíme. Skladujeme jí na suchém a teplém místě při teplotě do dvaceti pěti stupňů, přitom vlhkost vzduchu by se měla pohybovat okolo šedesáti šesti procent. V kuchyni je vhodné mít čočku v plastové nebo skleněné dóze.
čočka na polévku
Čočka je samoprašná, můžeme jí tedy pěstovat a zároveň získávat osivo i od více odrůd současně v jednom roce. Semena klíčí při čtyřech až pěti stupních nad nulou. Její drobné květy občas opylují včely nebo čmeláci a proto raději preventivně mezi čočku umístíme medosnosné rostliny, které opylovače odlákají. K vyzkoušení jsou nejlepší odrůdy jako jsou Valtická haléřová, Pisárecká velkozrnná, Moravská drobnozrnná a Lenka.