Sodíkové výbojky jako přirozený zdroj světla
Pouliční osvětlení je zapotřebí, o této skutečnosti se není třeba přít, kdybychom jej naráz přestali využívat, stoupla by nejen kriminalita, ale i nehodovost, počet úrazů při pádech na chodnících, byly by nebezpečné přechody pro chodce, tramvajová nástupiště, vlakové peróny atd.
Veřejné osvětlení má své opodstatnění a jsme za něj vděčni, uvědomíte si to zvláště při výpadku elektřiny v celé obci, kdy se zrovna v tu chvíli nacházíte někde venku daleko od domova bez kapesní svítilny.
Otázkou ovšem zůstává, jak a čím svítit. Vůbec prvními experimentálními zdroji byly plynové a obloukové lampy, ty pak nahradily rtuťové výbojky a vývoj směřoval k levnějším a přijatelnějším řešením v podobě vysokotlakých výbojek sodíkových. Byla to doslova trefa do černého, neboť šlo o přijatelný zdroj z mnoha hledisek. Poskytoval dostatečný světelný tok, proces výroby byl zavedený a výrobní náklady nebyly vysoké. Podstatným aspektem byl i dopad zdravotní a ten je právě dnes nejvíce diskutovaným bodem.
Jsou nejblíže energii ohně
Člověk již od prvopočátku využíval v přírodě energii ohně. Světlo a teplo mu stačilo k tomu, aby se uživil, a aby se cítil v bezpečí. Svou podstatnou roli v tom sehrála barva světla, ta je u ohně totiž velmi teplá, oranžovo žlutá, a příjemná na pohled. A právě barvě ohně nebo plamenu svíčky jsou světla sodíkových výbojek nejblíže. Vnímáme je tedy jako přirozené zdroje, které nenarušují tvorbu melatoninu, tolik potřebného pro zdravý spánek.
Toto úskalí pak nastává u LED diodových reflektorů, ty mají totiž mnohem širší možnosti nasazení světelných barev, a jestliže se zvolí nevhodné, příliš chladné tóny, způsobí to chronickou únavu, spánkový deficit, deprese, úzkosti a stres, který může přejít až v projevy agresivity. Buďme tedy ohleduplní k druhým i k sobě a nezatracujme sodíkové výbojky, které si pád do propadliště dějin rozhodně nezaslouží.